Osvětlení galerií a muzeí

Určitě jste to zažili. Nedělní odpoledne, venku prší, v televizi nic není, co teď? Muzeum, napadne vás. Případně galerie. Pak si skočíme na kávičku nebo dvě deci bílého.

Přijdete do muzea, koupíte si vstupenky a vejdete do sálu. Ticho podbarvené brumem zářivek ve vitrinách, na stěnách svítidla z lisovaného skla a těch pár dichroických žárovek, které místní elektrikář koupil ve velkoobchodě vám svítí do očí. Skla vitrin se lesknou, jednopásmové zářivky v nich předvádějí něco jako světlo a brum 50 Hz napájecího napětí, které vitriny spolehlivě zesílí způsobí, že se cítíte spíše jako v rozvodně. Tak takto jste si to nepředstavovali. Před očima se vám objeví Museum přírodní historie v Paříži, kam jste se zatoulali loni o dovolené, a vy se ptáte, proč. Proč takový diletantský přístup? Jdete si spravit chuť do galerie. Tam mají nové osvětlení. Opět zakoupíte vstupenky a jdete dovnitř. Zde nebručí nic. Mají moderní, dokonce třípásmové zářivky a halogenové světlomety osvětlují vzácná plátna. Po chvíli vám však začne být teplo na hlavu. Nekryté halogenové žárovky grilují vzácná plátna, v některých případech jsou setmělé a pak svítí červeně a modré plochy obrazů jsou černé. Ve vzpomínkách zabloudíte do Vídně, kde jste před půl rokem viděli Rembrandta v Albertině a v duchu se opět ptáte, proč. Proč když dva dělají totéž, není to totéž? Kde je ten rozdíl, je snad fyzika ve Francii či Rakousku jiná než v Česku?

Nechci generalizovat, situace není všude tak špatná, jak jsem popsal v úvodu. V některých případech však není daleko od pravdy. Otázka zní: proč tomu tak je? Je to jen otázka chybějících financí, nebo diletantismus lidí, kteří o tomto rozhodují, nebo snad korupce? Historicky vzato, v mnoha muzeích svítí relikty z doby reálného socialismu, v současnosti je mnohdy osvětlení dáno diktátem trhu, nebo výhodnější nabídky.

A co správce sbírek v muzeu nebo galerii? Má on dostatek informací, které mu pomohou orientovat se v záplavě svítidel a světelných zdrojů na dnešním trhu? Nevíme. Ale jednu informaci by zodpovědný pracovník mít měl – měl by vědět, kam se obrátit o radu nebo pomoc. Jak říkal již major Terazky: “Na každú robotu je nám treba špecialistov.“. V případě osvětlení muzeí a galerií by se jeho slova dala tesat.

Správce sbírek má dilema. Muzeum či galerie je tu proto, aby uchovalo naše dědictví a umění dalším generacím. Zároveň je třeba artefakty vystavit. Pokud se v budově něco uchovává a nevystavuje veřejnosti, není to muzeum ani galerie, je to archiv. Hlavní problém vystavování je, že vystavovaný předmět se nachází ve zvýšeném riziku poškození. Nebudu se zde zabývat krádeží, nebo mechanickým poškozením návštěvníky. To, co nás zde zajímá je světlo. Čím více světla, tím větší je riziko poškození.

Světlo způsobuje na artefaktech tři hlavní efekty

  • fotochemické poškození (blednutí)
  • fotomechanické poškození (strukturální změny)
  • termodynamické poškození (poškození vlivem dilatace materiálu)

Poškození světlem se nedá – tedy pokud předmět chceme vystavit – úplně eliminovat. Dá se však minimalizovat omezením energie, kterou artefakt absorbuje. Proto musíme znát základní zásady pro správné použití svítidel a světlených zdrojů a principy osvětlení. Je v tom trochu fyziky, trochu fyziologie, trochu umění...

Zásady správného osvětlení

  • První a nejdůležitější zásadou je redukovat množství energie – redukovat světelný tok, který na předmět dopadá.
  • Druhá podstatná věc je použít svítidla s vyváženým spektrem záření, které sahá přes celou oblast viditelného světla.
  • Třetí zásadou je eliminace hlubokých stínů, oslnění a odrazů.
  • Čtvrtá podstatnou zásadou je použití tmavého pozadí, abychom zvýšili viditelnost exponátu při nízké hladině intenzity osvětlení.
  • Pátá zásada je nepoužívat zdroje světla s obsahem UV a IR záření.
Zdá se to být velmi jednoduché. Shrnu předchozí poznatky do několika stručných vět:
  1. pouze viditelné světlo nám umožňuje vidění
  2. IR a UV záření způsobují POUZE poškození exponátů
  3. Světelná energie je jak absorbována, tak i odrážena
  4. Pouze absorbovaná energie způsobuje poškození, proto ji musíme redukovat
  5. Není možné rozumět osvětlení v museu bez porozumění světlu a jeho interakce s materiály
  6. Stejně tak není možné rozumět osvětlení v museu, pokud nerozumíme tomu, jaký je mechanizmus vidění lidského oka

Každé muzeum na světě bojuje s množstvím světla, které nám ničí cenné dokumenty, citlivé textilie, křehké akvarely, papírové svitky, organickými hmotami malované lidové umění...

Zbraně, které ničí artefakty v muzeu a galerii jsou svítidla, munice je elektrická energie, kterou tato svítidla mění v proud fotonů, které rychlostí 300 000 km/s bombardují vystavené exponáty a přitom se otáčí rychlostí 1014 otáček za sekundu. Materiál musí mít tloušťku minimálně 50 000 atomů, aby odrazil alespoň polovinu dopadajících fotonů. I pak odráží pouze fotony o určité vlnové délce (jinými slovy barvě světla). Zbytek fotonů se zaboří do materiálu a přetne atomové vazby, které drží molekuly pohromadě. Čím více fotonů, tím více poškození. Kvantová fyzika je jednoduchá a jasná.

Instalujeme výstavu historických klobouků. Víme, že světlo poškozuje materiál vystavených exponátů, tak si vezmeme luxmetr a měříme a poctivě nastavujeme intenzitu světla tak, aby nepřesáhla daný limit. Neuvědomujeme si, že v jistém ohledu luxmetry lžou.

Konzervátor určí omezení světelného toku na exponát. Světelný designér osvětlí exponát v zájmu dobrého vidění. Konzervátor si pak vezme luxmetr korigovaný na citlivost lidského oka a sníží intenzitu osvětlení na požadovanou hladinu. Vše je v pořádku, ale sbírkové předměty nám blednou a blednou ... Ani jeden z nich si neuvědomil, že snížení světelného toku stmívačem posune zářivý tok směrem k infračervenému konci spektra, kde je náš luxmetr téměř slepý. Většina světla je pořád zde, jen my a ani náš luxmetr jej nevidíme.

Luxmetry jsou korigovány na citlivost lidského oka dle křivky CIE. Pokud odstraníme z luxmetru filtr a 10 luxů ve viditelném spektru se změní ve 200 luxů ekvivalentního záření v celém spektru. Nevadí. Máme moderní svítidla se stmívačem. Pomůže nám to? Těžko. Luxmetr sice ukazuje polovinu dopadajícího světla, ale váš exponát čelí 90% celkového záření. To je důvod, proč stmívání žárovky není efektivním nástrojem redukce poškození světlem.

Žluto oranžová barva světla setmělé žárovky způsobuje obtížnější vidění, zvláště pro starší osoby (více než 50% návštěvníků muzeí je starších 55 let). Tyto osoby mají zaostřování oka o 50% horší než lidé ve 20 a citivost oka k modré a fialové je o 75% nižší. Takže posun barevnosti světla způsobí nejen změnu barev vystavených exponátů, ale ztíží viditelnost pro starší osoby. V tomto smyslu je mnohem lepší použít žárovky o nižším příkonu svítící na plný výkon, než silné žárovky stažené na polovinu výkonu.

Pokud zvolíme rafinovanou variantu a budeme zapínat osvětlení pouze v přítomnosti návštěvníků a NEMÁME vyřešenou ochranu před IR zářením, budeme poškozovat exponáty termodynamicky – při zapnutí svítidel se ohřejí a roztáhnou a po vypnutí ochladnou a stáhnou se, čímž jim spolehlivě pomůžeme odchod na smetiště dějin.

Co tedy budeme dělat? Artefakty chceme chránit, ale i prezentovat. Když vypneme světlo, co uvidíme? Nic. Můžete vystavit nejhezčí exponáty, ale bez světla nikdo nepřijde a pokud přijde, nic neuvidí. Pouze světlo přenáší vjem pozorovateli. Světlo je jediným komunikačním kanálem mezi objektem a pozorovatelem. Pokud ve světle nejsou obsaženy barvy nebo jsou zkresleny, deformuje e celý vjem. Pokud budeme ignorovat kvalitní návrh osvětlení, oslnění, odlesky a rušivé odrazy, bude obtížné exponát vidět. Špatné osvětlení způsobí, že vjem exponátů bude otupělý, bez života a zkreslený. Špatné osvětlení udělá špatnou výstavu i nejlepších exponátů.

Takže správce sbírek musí vyřešit dilema – vystavit a poškodit, nebo schovat a zachránit? Pokud se rozhodneme pro vystavení, je třeba minimalizovat škody způsobené světlem zodpovědným výběrem svítidel a světelných zdrojů.

Uchování exponátů

Základním principem uchování kvality a vlastností materiálu je omezit či úplně eliminovat UV a IR záření z celého spektra světla dopadajícího na vystavené předměty. Dále si povíme, jak toho dosáhnout.

Šetření

Správný návrh osvětlení a použití správných zdrojů světla, svítidel a další osvětlovací techniky šetří:
  • energii vynaloženou na osvětlení
  • finance vynaložené na pořízení osvětlovací techniky – levné zařízení nebývá jak známo nejlepším řešením
  • lidské zdroje a finance vynaložené na restaurování poškozených exponátů
  • šetří exponáty samotné před poškozením

Z hlediska citlivosti materiálů ke světlu můžeme rozdělit tyto na tři základní kategorie:
I. extrémně citlivé materiály - výtvarné práce na papíře, papyry, textil, přírodní barviva, kožešiny a kůže, hmyz, rostlinný materiál – tato kategorie vyžaduje striktně kontrolované osvětlení, autor Thompson navrhuje maximální roční expozici 200 KLuxhodin
II. citlivé materiály – olej na plátně, většina dřevěných předmětů, kosti, slonovina a další barvené či malované artefakty – tato kategorie vyžaduje taktéž kontrolované osvětlení, autor Thompson navrhuje maximální roční expozici 650 KLuxhodin
III. necitlivé materiály – kov, kámen, sklo, většina keramiky, taktéž dřevěné předměty, které byly výhradně užívány ve venkovním prostředí – v této kategorii není vyžadováno kontrolované osvětlení, není epoziční omezení

Praktická realizace osvětlení expozice

Každé muzeum je vybaveno jinými prostředky pro osvětlení a je třeba vycházet z reálné situace. Nicméně všude platí obdobný postup. Abychom ochránili exponáty před poškozením světlem, zatřídíme je do příslušné kategorie a dle toho zvolíme intenzitu osvětlení a dobu trvání výstavy. Dále je třeba zvolit vhodná svítidla. Tato by měla mít možnost ovlivnění vlastností světla, jak z hlediska intenzity, tak i spektrálního složení. To v praxi znamená, že svítidla by měla mít stmívání a možnost aplikace příslušenství, zejména UV a IR filtrů. Naprosto ideální je, pokud svítidla mají výměnné optiky, abychom pro každý exponát mohli zvolit vhodnou šířku svazku světla. Nemíním tím primárně dichroické žárovky. Vhodnější je využívat optiky svítidel samotných – tj. hliníkové reflektory. Základní příslušenství, které by měl mít každý kvalitní reflektor pro osvětlení v museu či galerii je:
  • UV filtr
  • IR filtr
  • konverzní filtry pro úpravu barevné teploty světla
  • změkčující čočky (tzv. sculpture lens)
  • wall washer nástavec pro plošné osvětlení
  • clonící klapky
  • protioslňovací komínek

Zdroje světla, které lze použít v reflektorech jsou typicky halogenové žárovky, v určitých případech výbojky s keramickým hořákem a svítivé diody. V posledně jmenovaných případech je třeba znát spektrální složení světla zdrojů a obezřetně volit použití.

Ideální je, pokud je pod stropem instalována soustava proudových lišt, které umožní variabilní umístění svítidel.

Instalace je pak dána výtvarným vkusem tvůrce výstavy a technickými možnostmi, kterými konkrétní museum disponuje. V každém případě je ideální, pokud kurátor výstavy spolupracuje se světelným technikem, který se orientuje ve fyzice a technice osvětlení.


Tento příspěvek byl přednesen na konferenci spojené s workshopem „Světlo v museu“, který firma Artlite Studio, spol. s r.o. připravila ve spolupráci s firmou Erco Leuchten GmbH. Tato konference se konala dne 10.6. 2009 v Museu východních Čech v Hradci Králové.

Použitá literatura

  • Gutes licht für Museen, Galerien, Ausstellungen, Fördergemeinschaft Gutes Licht No.18, nedatováno
  • Jack V. Miller a Ruth.E.Miller: NoUVIR RESEARCH – Museum lighting – Pure and simple, nedatováno
  • Kevan Shaw: Museum lighting, Kevan Shaw lecture in Norrkoping, Sweden, nedatováno
  • Larry V. Bowers, Lighting Museum Objects, 1998
  • R. Feynmann: Přednášky z fyziky, Fragment, 2000
  • Gottfried Schröder: Technická optika, SNTL 1981
  • D.Halliday,R.Resnik, J.Walker: Fyzika, VUTIUM, 2005
  • Preventivní ochrana sbírkových předmětů, kolektiv autorů, nedatováno
  • Katalogové podklady firmy Erco Leuchten GmbH, 2009